Definice a projevy Crohnovy choroby
Crohnova choroba je autoimunitní chronické onemocnění trávicího traktu. Způsobuje zánětlivé procesy v různých částech trávicí soustavy, nejčastěji však v oblasti spojení tenkého a tlustého střeva. Proniká hluboko do vrstev postižené tkáně a může mít bolestivý a oslabující průběh s život ohrožujícími komplikacemi.
Nejčastěji se projevuje bolestmi břicha, dlouhotrvajícím průjmem, ale také únavou a úbytkem hmotnosti, až podvýživou. Trápí vás něco podobného? Tak vám třeba tento článek a můj blog pomůže.
A jak jsem výše zmíněné projevy pociťoval já osobně? Nebyla to občas žádná pohádka.
Prosím však každého z vás, aby se od tohoto článku emočně oprostil a nesnažil se, sám sebe, diagnostikovat. Ano, bolesti břicha znám velmi dobře. Vše začalo velmi nenápadně, lehkým šimráním a mikro křečemi do břicha na různých místech. To všechno zvládnu, myslel jsem si. Abych vše ještě vylepšil, tak jsem všechny své pocity zajídal. Zvyšující se únavu jsem dlouho ignoroval a potlačoval, zvyšujícími se dávkami cukru. Nakonec jsem nemohl skoro ani vstát z postele. Malátnost a motání hlavy? Skoro jsem nevystoupil z metra. V Praze na Kobylisích. Dodnes se divím, že jsem sebou nesekl. To samé se mi zopakovalo, když jsem u obvodního lékaře šel znovu skoro k zemi. Projevy, které jsem dlouhou dobu potlačoval v sobě, se začaly drát na povrch. Z nedostatku železa v krvi jsem byl bílý jako stěna. Dalšími projevy je zvracení a časté nutkání navštěvovat toaletu. Ano také mě to potkalo. O to víc mě to vyděsilo. Vzhledem k tomu, že zásadně nezvracím. Dokud to není opravdu kritické. A to by asi stačilo ne?
Ale teď už zvesela a pojďme společně najít řešení těchto problémů. Než se pustíme hlouběji do tématu tohoto článku, sdílejte prosím tento článek s přáteli. Pokud se vám bude líbit. Případně mi napište, co vám v článku chybělo a já článek obohatím o odpovědi na vaše dotazy.
Když jsem se s Crohnem setkal poprvé, skoro nikdo ho neznal. Dnes o x let později je tento problém civilizační chorobou. Dle některých dostupných zdrojů vědci nevědí, proč počet lidí s tímto problémem, tak rapidně roste. Mám-li využít všechny své zkušenosti, odůvodnil bych tento nárůst hektickou dobou – stresem a špatnou životosprávou. I když jsem to dlouho nemohl pochopit, je tady vliv stresu markantní. Potom cesta k vyléčení jednoduchá je, stresu méně, jídla zdravého více a z vlivu systému hektického vymanit se musíš. I když občas to netušíš. Před 12 ti lety mi lékaři řekli, že je C-CH (Crohnova choroba) nevyléčitelná. Ne pane doktore, já udělám vše pro to, abych se vyléčil a prvním krokem bylo uvěřit. Jestli je Crohn ne-moc, potom já se rozhoduji vzít si tuto moc zpět a mám tak moc uzdravit se a být zdravý. A co vy? Věřte, že rádoby obyčejná hra se slovy má obrovskou moc.
Ale o tom třeba někdy jindy. Matěji a jak to jako víš, že Crohn je léčitelný, a že slova a myšlenky mají takovou moc? Pravdou je, že jsem si to v knihách nepřečetl. Tam to najít nelze.
Musel jsem si vše prožít na vlastní kůži. A tak vám tady a teď s vděčností mohu říci, že je, jen a jen na nás, zda vstaneme s myšlenkou, že dnešek bude krásný a úspěšný den. Nebo si vybereme, že tento den se mi prostě dařit nebude. A tímto způsobem lze nahlížet na vše. Včetně nás a našeho zdraví. Je těžké, pochopit, ještě těžší uvěřit. Sám jsem stále na cestě, ale život mne naučil, že vše je možné a zázraky se dějí. Díky jednomu z nich mohu sdílet tato slova s vámi, děkuji.
Neberme Crohna na lehkou váhu
Po více jak 12 ti letech mi přijde pojem Crohnova nemoc, jako naprosto běžný pojem. Když jsem se nad tím zamyslel hlouběji, tak to běžný pojem není. A to pro mě ze dvou důvodů. První je, že lidé, kteří tuto nemoc nemusí řešit nebo ji neřeší někdo z jejich rodiny, nemusí a nepotřebují tento pojem znát. Já osobně toto téma také nechci řešit, i když ze své mysli už ho nesmažu. Tak snad mé vzpomínky pomohou co nejvíce vám, mým čtenářům. Vezměme to ale postupně. O Crohnovi nejspíše někdo řekl v roce 1932 doktoru Burrillu Crohnovi a jeho kolegům, Leonu Ginzbergovi a Gordonu D. Oppenheimerovi. A tak vše mohlo začít například slovy: “pojďte hoši, musíme to probrat.” Takhle se z neznámé a běžné nemoci mohla stát nevyléčitelná nemoc. Proč? Protože někdo řekl, že je nevyléčitelná. Jak už jsem zmiňoval, naše mysl je mocná a dokáže přitáhnout vše, co si dokáže představit. Stačí jen připustit danou možnost a naše mysl začne konat.
Kdy, jak a kde se vzal Crohn?
Také si někdy říkáte, že byste si té chyby nevšimli, pokud by vás někdo neupozornil? Neudělali byste chybu, kdyby vám někdo neřekl: “hlavně neudělej chybu.” Malé batole nespadne, pokud by mu matka neopakovala: “hlavně nespadni?” Myslím, že podobně to může být se vznikem Cronovy choroby. Začalo se o ní mluvit. Někdo vymyslel její název a připustil, že může existovat.
Navíc to, pan Crohn, řekl svým dvěma kolegům a všechno začali řešit a probírat. Možná se slovy: “jak je to možné?” Já jsem říkal, že slovíčko ne, ale, i, jak, proč a podobně vesmír nezná. Vesmír slyšel, že je to možné a splnil tak vyslovené a dalšími lidmi podpořené “přání”. Zní to, jako science-fiction? Jakou sílu má myšlenka a vyslovené slovo? Z článku o vytělesnění už můžete vědět, že mozek dokáže ovlivňovat projevy v těle a je schopný se oprostit od vlivu vnějšího okolí. To jenom něco k zamyšlení.
Nejprve se psal rok 1875, kdy vzniklo pojmenování ulcerózní kolitidy. Taková starší Crohnova sestry. Až v roce 1932 pojmenoval a tím připustil existenci Crohnovy choroby lékař Burrill Crohn, který se o tuto myšlenku podělil s kolegy, Leonem Ginzbergem a Gordonem D. Openheimerem. Vše bylo do té doby považováno za střevní tuberkulózu. Tito tři pánové ale nashromáždili informace o příznacích od 14 ti pacientů, a tak se z křečí v břiše, dehydratace, horečky a ztrátě na váze vyvinula elieitida a následně Crohnova choroba.
K nalezení léku pomohl pacient
Uběhlo dlouhých 24 let. Než se od zkoumání samotné nemoci, začalo pátrat po léku. Tento impulz musela přinést až statečná žena, která řešila Crohna na vlastní kůži a její manžel. Suzanne Ronethal a její manžel Irwin se tak v 60. letech pustili do vlastního výzkumu. K nim se také přidala rodina Modellových (Modells) s jejich 13 ti letým synem a společně s doktorem Henry Janowitzem nechali vzniknout, na konci roku 1967, nadaci pro ileatitidu a kolitidu. Později pak Crohnovu chorobu. Tato slova mne o to více inspirují k tomu, abych pokračoval v práci na tomto webu a předával zkušenosti. Aby se tak skrze můj případ došlo až k vyléčení této choroby. Dnes je to 91. rok od připuštění Crohna a jeho existence panem doktorem Crohnem a já věřím, že dojde k obrovskému objevu, kterému budu možná nápomocen. A to všechno dříve než bude Crohnovi 100 let.
Za vším od začátku stálo jen pár lidi. Lékař B. Crohn, L.Ginzberg a Gordon D. Oppenheimer. A také Irwin Rosenthal, lékař H. Janowitz a William D. Modell, který byl otcem zmíněného 13 ti letého, statečného chlapce. Ten se dožil 47 let a zemřel v roce 2001. Myšlenka těchto lidí kvete dodnes. Dnes se po celých Spojených státech uskutečňuje na 100 událostí na podporu nadace. A to každý rok. Dnes má nadace 280 zaměstnanců a více jak 500 dobrovolníků. První grant na výzkum udělila nadace, po 11 ti letech od jejího vzniku, v roce 1967. Doktoru Danielu H. Presentovi. Doktor Present obojevil pozitivní dopady na léčbu Crohnovy choroby pomocí 6-mercaptopurine (6-MP). Ten asi málokdo z nás laiků zná a já jsem na tom stejně. V 90. Letech 20. století se Dr. Present dostává do nám známějších vod. V té době se dostal k výzkumu infliximabu. Tedy více známý název Remicade. Nedlouho poté přichází na řadu také druhý známý přípravek Humira. Cílem tohoto článku je představit a nastínit, co je to Crohnova choroba. Dnes nechci zacházet do dalších a složitějších témat.
Nenechme si brát naši moc ne-mocí
Jakákoliv ne-moc, tedy stav, kdy člověk nemá moc nad svým tělem a ne-moc tak tělo může ovládnout. Z článku o vytělesnění již můžete vědět, že jako lidé máme schopnost, ovládat “dokonale” svoji mysl a skrze mysl pak svoje tělo. Zvolme si tedy, že jsme mocní a nikoliv ne-mocní a nenechme se vylekat lekama z lekárny. Vypadá to, že jsem v těchto dvou slovech udělal více gramatických chyb než v celém článku. Není tomu tak. Také míváte ten divný, svíravý pocit, když přijdete k lékaři? Ať už je to zubař, chirurg či obvodní lékař?
Tito “úředníci” na “léčebných úřadech” nás vlastně jenom lekají diagnózami a podporují náš strach dalšími a dalšími lekamy. Možná to vypadá jako bláznivé science-fiction, ale na druhou stranu se nad tím zkuste zamyslet. Každý lekař má za každého vylekaného pacienta nebo napsaný recept peníze… Raději nebudeme to více rozpitvávat. Věřím, že jste, mí čtenáři, moudří a uděláte si svůj názor. Ale zpět k samotnému Crohnovi.
Žádný učený z nebe nespadl. Já osobně nesnáším lékaře. Tedy konkrétně gastroenterologii. samozřejmě. Krk se mi pokaždé svírá a tep letí k výšinám. V hlavě okno a tělo ztuhlé jako kámen. Nezvládl jsem ovládnout svoji mysl a mysl ovládla mě. Dobrým příkladem může být zážitek, který se mi stal při jedné z návštěv lekařského úřadu. Zrovna jsem procházel dietní kůrou, pro vyléčení zánětu, která velmi účinkovala.
Byl jsem unavený fyzicky, ale jinak jsem se cítil dobře. I tep jsem měl normální. To se změnilo při překročení prahu nemocnice. Vytrácela se mi slova, jímala se mě panika a srdce jsem měl až v krku. Tlak byl v pořádku. Jako vždy. Nějakých 110/70. “Uf prošel jsem,” říkal jsem si. A pak to přišlo.“ Pane, Hrábek, máte vysoký tep hraničící s tachykardií,” říká doktor. “Musíme si vás tady nechat,” pokračuje. Já jsem věděl, že se jedná o projev mé psychiky, a to minimálně z 80 ti procent. Navíc jsem viděl na svém těle uzdravující se proces, který mi běžel před očima. Smutné je, že to lékaře vůbec nezajímalo. Ale o tom někdy příště.
Když se vrátím k příhodě, byl jsem připravený podepsat revers. Vlastně už jsem ho měl podepsaný. Věděl jsem, že vše funguje a zvládnu to ukočírovat doma. Ano dojde i na příhodu, kdy jsem věděl, že to doma neukočíruji. To nebyl dnešní případ. Byl jsem ochoten spolupracovat s lékaři na 100 % ale tachykardie? To už bylo moc. Nakonec udělali ještě nějaké testy, jejichž výsledky jsem ani neviděl a poslali mi do žil kapačku s vodou a minerály. To jsem chápal. Co jsem ale nepochopil? I přes mnou podepsaný revers mě posadili na vozíček a už mě vezli na lůžkové oddělení. A já rezignoval. Poslední východisko by bylo utéct nebo snad něco horšího. Vše trvalo naštěstí jen tři dny a já byl zase brzy doma. Touto příhodou jsem chtěl jen poukázat na to, jakou moc mají v rukou lékaři. A my jim nesmíme vkládat do rukou moc nad našimi těly. Prosím, nepovažujte mě za někoho, kdo nerespektuje lékaře a jejich práci. Chirurgové a jím podobní jsou machři a mají můj obdiv. Lékař však nemá právo, nám něco nařídit. A to je jen špička ledovce, která je vidět. Znovu se můžeme vrátit k tomu, že nás lekař vyleká diagnózou a předepíše nám leky.
Závěrem: Vaření ať je vám lékem
Na závěr si povězme, jak tedy lze mysl vytrénovat, aby dobře zvládala strach. Napadají mě 2 z mnoha různých technik. Zkusme však tu jednodušší. Zaměříme se na přítomný okamžik. Pouze tady a teď. Tuto techniku doporučuji zkoušet u vaření. Díky ní bude menší pravděpodobnost, že se říznete. A teď už začněme. Zpomalte myšlenky. Dnešním úkolem pro vás je, uvařit hovězí po burgundsku. Na oleji se začíná smažit cibulka. Maso se zatáhlo. Teď přidejte koření. Potom už jenom kořenovou zeleninu a další. Vše začíná krásně vonět. Cítíte? Já rád přidávám také kousek zázvoru, stačí 10 gramů. Zkuste to. Zbývá už jen víno, které ale přidávat nemusíte. Je to jen a jen na vás. Teď vaříte vy, nenechte se nikým a ničím vyrušit. Na čem při vaření záleží nejvíce? Kromě lásky, kterou do jídla vložíte? To a mnoho dalších rad, tipů a receptů vám povím ve zvláštní sekci jen pro vás, nejvěrnější čtenáře, kterou zpřístupním do konce dubna 2023. (Pokud čteš článek v květnu a později, členskou sekci bys už měl/a zde najít.) A co vy, ano mluvím právě o vás. Už máte v mysli uvařeno? A teď už do praxe, hurá do akce.